Nightmares

23. srpna 2016 v 20:18 | Sammie
Zdravím všechny,
po velmi dlouhé době se opět vracím k blogování. Asi už to nebude ve stylu ve kterém jsem tento blog udržovala. Jen občas sem přibudou nějaké povídky, možná nějaký ten Photoshop výtvor. Na blog už nemám víceméně čas.

Už před pár lety jsem se chtěla začít dívat na seriál Bylo, nebylo (Once Upon a Time), ale po pár dílech jsem to vzdala, nějak mě to nenadchlo. Pak jsem byla ve Vancouveru a navštívila jsem natáčecí místa tohoto seriálu a setkala jsem se s několika herci, kteří v tomto seriálu hrají. Slíbila jsem si, že tomu seriálu dám ještě jednu šanci. A ta šance přišla před asi dvěma týdny, kdy jsem si s kamarádkami u kávy a dortíku povídala o StarGate a dalších televizních a knižních počinech.
Během dvou týdnů jsem stačila skouknout skoro celé první tři serie Once Upon a Time a jsem asi tak trochu obsesivně naladěná. Dokonce jsem napsala i povídku. Snad se vám bude líbit. Pokud ne, není to třeba váš žánr či styl, nic se neděje. Já jsem si psaní užila a ti, kdo si to budou chtít přečíst a užít, si to přečtou.

Sammie

Název: Nightmares
Postavy: Emma, Regina, Henry, ...
Páry: SwanQueen
Žánr: angst
Délka: krátké
Časová osa: druhá polovina 1.serie


"Emmo, vypadáš hrozně!" někdy k tomu, aby tohle Regina řekla, neměla pádný důvod, ale dnes byl důvod zjevný. Emma za sebou zavřela dveře od restaurace a sedla si k baru, hlavu stále sklopenou, dívajíc se do prázdna. Ani ji nepřekvapila přítomnost starostky, jen si vzdychla a položila si hlavu do dlaní, ve kterých čekala oporu. Byla na dně svých sil.

"Budu v pořádku," odsekla tichým hlasem, jakoby neměla ani sílu na to, aby otevřela ústa. Jindy svěže vypadající blondýnka v červené kožené bundě a upnutých kalhotách dnes vypadala spíš na to, že ji v jejím životě nečeká nic jiného, než účast na pohřbu. Na tom svém. Někde v zadním rohu se ozvalo skřípnutí židle o podlahu a zvuk běžícího člověka naplnil celou místnost.

"Emmo?" přiběhl k ní Henry s vyděšeným výrazem v obličeji. Nevěděl co se stalo, nebyl si jistý jak má ke své mamince v takových situacích přistupovat. Vždyť ji znal jen pár týdnů a stále bylo mnoho věcí k poznávání. Chytil ji za ruku a dal ji tím najevo, že je u ní. Emma se ani nepohnula. Kdyby nebyla tak vysílená, ihned by ho objala a vyrazili by spolu na hřiště, kam tak rádi chodili.

Dveře restaurace se opět otevřely a objevila se v nich Mary. Rozhlédla se starostlivě po místnosti. Hledala Emmu. "Tady jsi," zhluboka si oddychla a rychlými kroky přešla až ke své kamarádce.

"Měla by jsi navštívit doktora, už to trvá příliš dlouho," navrhla Mary a Henry se ustaraně díval z jedné na druhou. Nevěděl co se s Emmou děje a vyděsil ho starostlivý tón hlasu jeho učitelky.

"Co se děje, mami?" oslovil Henry unavenou ženu, která si opět podpírala hlavu. Regina stojící opodál se jen štítivě oklepala při tom, když slyšela svého syna jak oslovuje matkou ještě někoho jiného než jen ji.

"Posledních pár nocí mám problémy se spánkem, nemohu spát," vysvětlila Emma situaci svému synovi, měl právo na to, aby to věděl, když o ni projevil takovou starost. Henry si přišoupl další barovou židli blíž k té, na které seděla Emma. Chytil ji za ruku. Kéž by mohl něco udělat pro to, aby se cítila lépe.

"Mám děsivé noční můry, které mě nenechají spát. Pokaždé se z nich probudím úplně vyděšená a nejsem schopna usnout," dodala blondýnka a otočila se směrem k přátelům, kteří ji v této chvíli obestoupili, aby ji vyjádřili soucit a podporu. Jediná Regina zůstala stát opodál.

"Doktor mi nepomůže. Jednu noc byly mé sny tak děsivé, že jsem poprosila tady Mary, jestli by nemohla zůstat přes noc se mnou. Noční můry se i přes to vrátily zpět," i když se cítila více zranitelná, když takhle se vším vyšla najevo, z části se ji i ulevilo. Už nemusela před nikým nic tajit.

"Druhou noc ji tady Ruby našla, jak se snaží dostat do jídelny," dodala Mary a pohledem sklouzla ke zmíněné ženě.

"Byla zcela vyděšená a nebyla schopna vyslovit jediné slovo. Až násilím se mi ji podařilo odvést ke mně a uložit ji do mé postele. Prosila mě, abych u ní zůstala celou noc," popsala svůj zážitek s Emmou Ruby. Regina stojící v koutě místnosti se jen potměšile usmála. Zdálo se, že její plán funguje. Snaha o to, aby vystrnadila Emmu nejen z města, ale i z Henryho života, byla natolik silná, že pro to, aby uspěla byla starostka ochotna udělat cokoliv, i když by při tom měla použít i trochu toho kouzla. Noční můry byly její specialitou. Nesmírně si tuto podívanou užívala.

"Henry, jdeme domů!" řekla rázným hlasem. Moc dobře věděla, že takový přístup na Henryho platí nejlépe, přísný a jednoznačný. Henry se zvedl ze židle, ale nadšený nebyl. Chtěl ještě zůstat. Regina přešla místnost, postavila se za Emmu a položila ruce na ramena svého syna upozorňujíc, že patří jen jí. Unavená blondýnka zvedla hlavu a zadívala se starostce do očí. Přes únavu a nevyspalost si ani nevšimla výrazu, který by ji normálně upozornil, že něco není v pořádku, přeci jen měla stále svoji super schopnost pořád připravenou k použití. Pro tentokrát její šikovnost v rozpoznání lži zůstala zapomenuta za závojem únavy a strachu z toho, co ji přijde tuto noc v nočních můrách strašit. "Snad se dobře vyspíte, slečno Swanová," řekla jízlivě a doslova vystrčila Henryho ven z jídelny.



Světla osvětlující chodby i pokoje potemněla. Dveře Henryho pokoje se otevřely a Regina nahlédla do místnosti. Když viděla, jak její syn leží v posteli a čte si knihu, musela se pousmát. Jediný pohled na chlapce ji naplnil štěstím, které hledala celý svůj život. V duchu si pogratulovala za to, jak je její magie účinná a že Emma samou únavou není schopna trávit s Henrym tolik času jako v dřívějších dnech. Bylo hezké mít Henryho opět více doma.

"Už by jsi měl zhasnout a jít spát, zítra tě čeká škola," upozornila ho na pozdní noční hodinu a pousmála se. "Uvidíme se ráno," poslala mu vzduchem pusu a než stačila zavřít dveře slyšela jak ji Henry šeptem přeje dobrou noc.

"Dobrou noc, synku," odpověděla a její kroky směřovaly do její ložnice. Dotkla se letmo kliky a už se viděla v posteli, když v tu chvíli, kdy otevírala dveře místnosti, zazvonil zvonek.

"My někoho čekáme, mami?" ozvalo se z pokoje, kde před krátkým momentem uložila svého syna ke spánku.

"Ne, ale neboj se, postarám se o to, klidně spi," odpověděla. Po cestě ke schodům si z koupelny vzala župan a seběhla schody celá nedočkavá se dozvědět, kdo ji obtěžuje v takovou pozdní hodinu. V hlavě už si připravovala slova, která by byla vhodná pro toho, kdo se ji pokouší držet od tak potřebného spánku.

"Proč obtěž..!" otevřela dveře a když viděla před sebou obličej své blonďaté sokyně, raději větu nedořekla. "Slečno Swanová, co tu děláte?" položila otázku, kterou Emma čekala a měla na ní už i připravenou odpověď.

"Jestli jdete za Henrym..." Emma přitiskla prst k ústům Reginy a tím ji přerušila v dalším mluvení.

"Tentokrát jdu za vámi," odpověděla a Reginu její slova vyděsila. Co mohla pohledávat na prahu jejího domu osoba, kterou nesnášela, se kterou byla v neskutečně citlivém sporu a na kterou svrhla kouzlo přinášející neklidný spánek. Bylo možné, že by její plán prokoukla? Ne, nemohla přeci být až tak chytrá. Na krátký moment, kdy se jejich oči setkaly mohla Regina cítit v pohledu Emmy beznaděj a prosbu o pomoc. Každého normálního člověka by se zhostila lítost nad osobou v nesnázích, ale Regina nebyla členem skupiny "normálních lidí".

"Nevím už za kým jít. Nikdy by mě nenapadlo, že skončím před vaším domem s prosbou o pomoc, ale .."

"Slečno Swanová, já nejsem doktor, s tímhle vám zřejmě nebudu moci pomoct. A ani nevím, zda-li bych pomohla," její jízlivost Emmu ani nepřekvapila, ale už neměla co ztratit. Potřebovala pomoc a doufala, že ji najde u starostky. Její instinkty se většinou nemýlily a doufala, že se nemýlí ani teď.

Překvapivě Regina poodstoupila z dveří a rukou dala Emmě znamení k tomu, aby vešla dovnitř. Emma děkovně sklopila hlavu a vstoupila do velkého a krásného domu, Regina zavřela dveře a pobídla ji, aby pokračovala dále do hezky zařízené jídelny. Když se Emma rozhlédla, spatřila na první pohled pohodlný gauč a rozhodla se ho vyzkoušet, aniž by počkala na to, co ji chce Regina říct. Unaveně složila své tělo na pohovku a opřela se o měkké opěradlo. I když se to starostce příčilo a bylo to proti všemu, co s Emmou měla v plánu, nemohla se v tuto chvíli přenést přes pocit, že ji musí nějak uklidnit. Otevřela dřevěnou skříň, která se jemně opírala o jednu ze zdí jídelny a vytáhla z ní deku, přehodila ji přes Emmu. Dalo ji to neskutečnou práci se snažit vypadat přátelsky a přemluvit samu sebe k tomu, aby ji poskytla alespoň malou pomoc.

"Nechám vás tedy přespat u mě v domě. Pokud by se noční můry v noci vrátily, najdete mě v ložnici. Je to po schodech nahoru a pak zahnete doleva, první dveře," poskytla ji slova útěchy a otočila se směrem ke schodům, připravena zhasnout světla a nechat Emmu dole v přízemí samotnou.

"Mohla by jste tu zůstat se mnou?" zašeptala Emma a Reginu jakoby bodl do srdce ostrý nůž. Nevěděla co si s takovou prosbou počít. Nevěděla jak má reagovat. Nevěděla co má cítit. Nikdy ji ještě o takovou prosbu nikdo nežádal, natož aby žádala žena. Ani si neuvědomila, že samým překvapením přestala dýchat. Otočila se zpět na Emmu a zadívala se na ni. Nedokázala popsat to, co se v ní odehrávalo. Na jednu stranu se ji to vůbec nelíbilo, na druhou stranu byla zvědavá, jaké to vlastně je, když někdo touží po její blízkosti. Ztlumila osvětlení, ze skříně si vzala druhou deku a přešla k pohovce. Bez jediného slova se posadila vedle Emmy, přehodila přes sebe deku a nechala blondýnku, aby se natáhla a položila hlavu na její nohy.

"Děkuji," zašeptala Emma a zavřela oči. V tuhle chvíli byla Regina ráda, že ji Emma nevidí. Nevěděla kam si položit ruce, nevěděla jak se uvolnit. Napětí, které v sobě cítila, ji tlačilo do opěradla pohovky, seděla bez hnutí, ruce ve vzduchu a čekala co dalšího se stane.

"No asi ještě není zač," zašeptala, ale to už ji Emma neslyšela. Usnula. Místnost zaplnilo poklidné oddychování. Regina se konečně uvolnila, párkrát se zhluboka nadechla a využila tělo ležící na jejích nohách jako podpěru, na kterou si pomalu a zlehka položila ruce.

Tato noc byla konečně nocí, kdy se Emma pořádně a nerušeně vyspala i přes to, že to byla právě Regina, kdo na ni seslal kletbu nočních můr.


The End
 

USA, Niagara Falls Report part 4

30. května 2016 v 16:56 | Sammie
USA, Niagara Falls Report
Čtvrtá část:


Sobotaaaa!!!! Divadlo!!! Gillian Anderson!!!

Obě dvě s kamarádkou jsme se shodly, že jsem vlastně podnikly takovou cestu hlavně kvůli Gillian. Jak to, že někdo dokáže jen kvůli herečce letět takhle daleko? Jen blázen. Ano, jsem asi blázen a jsem na sebe pyšná. Díky hercům, které jsem vždy chtěla potkat jsem také viděla už velký kus světa. A to je přeci jedno zatraceně velké plus toho, když je někdo fanouškem seriálů.

Už od brzkého rána jsem byla jako na jehlách.Od prvního okamžiku, kdy jsem otevřela oči jsem cítila to nadšení. Večer jdeme do divadla a uvidíme Gillian Anderson ve hře Tramvaj do stanice Touha. I když jsem už od pátku měla problémy s platební kartou, nic mi nemohlo radost zkazit. Den, na který jsem čekala skoro rok právě začal. Ještě před tím, než jsme se měly s kamarádkou připravit na divadlo, chtěly jsme ještě trochu prozkoumat město, vidět pár míst, která jsou mezi turisty nejznámější. Naše cesta začala jízdou metrem (New Yorské metro je tedy něco příšerného, asi by vyprávění o kvalitě vlaků a podivných lidech, kteří se toulají v noci stanicemi vydalo na celý jeden dlouhý samostatný článek). Původně jsme chtěly jet na Ellis ostrov, kde stojí Socha Svobody, ale nakonec jsme si udělaly výlet převozníkem na Staten Island, kdy se proplouvá kolem sochy. Bylo zataženo, ale naštěstí nepršelo. Převozník byl plný lidí a další velká skupina už se formovala před dokem druhého převozníku. Jízda trvala kolem 15ti minut, prohlédli jsme si New York, který zůstával za námi, před námi se rozprostíral Staten Island. Míjeli jsme Scohu Svobody. Takhle z vody se zdála malá, ale vím moc dobře, že malá není. Když jsme zajeli do doku na ostrově, přešly jsme s kamarádkou hned k frontě lidí, kteří čekali na převozník zpět. Byl to moc příjemný výlet.

Ani nevím proč jsme se rozhodly jít pěšky, ale přešly jsme pár bloků a dostaly se až k památníku teroristického útkou z 11.9. Atmosféra celého místa byla zvláštní. Prostranství, kde původně stála dvojčata bylo předělané na velký pietní park. Po obou budovách zbyly jen památníky, velké fontány, kde voda symbolicky teče do velkých krychlových děr. Po obvodu jsou napsaná jména všech obětí. Hrozně to na mě působilo. Všude byla cítit smrt a zkáza, ale na druhou stranu to bylo místo, kde všude kolem rostly nové a nové mrakodrapy jakoby Američané chtěli dát světu najevo, že se teroristů nezaleknou.


Chvíli jsme na tomto místě setrvaly a pak jsme se opět pěšky vydaly směrem k Washington Square a Greenwich Village a park. Krásná oblast. Zřejmě se tam odehrávají pouliční představení pro pobavení lidí, možná i malé místní koncerty.




Něco jsem snědly, šly do hostelu, převlékly se, daly se do gala a vyrazily jsme na metro. To jak jsme hledaly cestu do divadla a jaké prožitky jsem měla během a po divadle bude součástí dalšího článku :)


USA, Niagara Falls Report part 3

28. května 2016 v 19:15 | Sammie
USA, Niagara Falls Report
Třetí část:


Bylo to stejně vtipné. Člověk vyrazí z Čech v půl desáté ráno, cesta mu trvá přes 18 hodin a stejně dorazí do Ndew Yorku ve čtvrtek v deset hodin večer. Jak já miluji posuny v čase. Je to jako bych cestovala časem. Omládla jsem na chvíli o šest hodin. Škoda, že při cestě zpět těch šest hodin opět naberu.

Páteční ráno. Už v šest jsme byla vzhůru. První ráno v New Yorku. Miluju ta první rána, když se probouzím někde v úplně cizím prostředí, v pro mě zatím neznámém městě. Ten pocit, kdy nevíte co vás v tom daném městě čeká, víte jen to, co se dozvíte z televize, filmů či seriálů a nemůžete se dočkat, až budete chodit po chodníku, po kterém třeba chodili herci z Castla...
Kamarádka už naštěstí byla také vzhůru, oblékly jsme se a vydaly se ven. New York nás přivítal deštěm, který nás trápil celé dopoledne. Rozhodly jsem se strávit tedy toto dopoledne v muzeu, kde mají vystavenou starou válečnou leteckou loď, ponorku a také originál Enterprise - vesmírné plavidlo :D Nu jo, pro nás StarGate nadšence to byla výzva. S kamarádkou jsme byly natěšené.




V muzeu jsme byla asi 4ři hodiny, pak jsme se pěšky vydaly k Rockefeller centru, kde jsme chvíli chodily kolem, abychom si to prohlédly.


Narazily jsme i na budovy Amerických televizí, myslím, že tam v jedné byla zrovna Adele, dělala Talk Show s Jimmy Fallonem. Byli tam i paparazzi a limuzíny. Ještě jsme pak chvíli chodily ulicemi a prociťovaly atmosféru města. Ještě jsme se podívaly na katedrálu Svatého Patrika, je to poměrně známé místo a hodně navštěvované turisty.
Další zastávkou bylo Times Square. Neprošly jsme ho ani celé, je to obrovský komplex zábavy a všelijakých obchůdku.




Je to až směšné, jak takový architektonický skvost je uvězněn mezi mrakodrapy a moderním stavebním slohem.

Zašly jsme si na jídlo, které bylo mimochodem moc dobré. Pak jsme se vydaly metrem zpět do hostelu. Jelikož na nás trochu působil i jet-lag tak jsme se na chvíli natáhly a usnuly. Kolem jedenácté večer jsme se na Times Square sešly s kamarádky kamarádkama a byl s nima i jeden kluk. Akorát se vraceli z divadla a tak nám vyprávěli jaké to bylo, jak byla Gillian neskutečná. A my s kamarádkou jsme se už začaly těšit jako malé děti na Vánoce. Zašli jsme na pozdní večeři - možná to už byla skoro snídaně do hospůdky na Times Square, potom jsme se rozloučili a každý jsme se vydal jinou cestou. Já a kamarádka jsem si chytly taxi a nechaly se odvézt do hostelu. Byly 3 hodiny ráno a v centru města byly zácpy. Nechápu to. Ihned jak jsme došly do pokoje, šly jsme spát s tím, že si dáme sprchu ráno.
Pátek byl za námi a nás čekala sobota, den, kdy jsme měly jít do divadla.
Míra těšení už nám přerůstala přes hlavu... :D

Times Square v noci
 


USA, Niagara Falls Report part 2

28. května 2016 v 18:34 | Sammie
USA, Niagara Falls Report
Druhá část:


Ráno bylo těžké! Sice jsem byla natěšená, ale vstávání po čtvrté ráno není nic příjemného. Vyčistila jsem si zuby, učesala, oblékla, do-zabalila vytažené věci, odhlásila se z hostelu a vydala se na Hlavní nádraží, kde jsem v pět naskočila na autobus mířící na letiště. Letadlo mi letělo v 9:25. Nasnídala jsem se na letišti - no jestli se tomu dalo říkat snídaně, měla jsem jablko a musli tyčku - přihlásila jsem se do letu, odbavila batoh a šla k security kontrole. Prošla jsem bez jediného problému. Můj let do Stockholmu byl tím pádem zahájen. Šla jsem k odletové bráně a viděla jsem malou restauraci a tak jsem si dala čaj a jogurt s ovocem, džus a říkala jsem tomu "pořádná snídaně".

Letěli jsme Airbusem, cesta trvala ani ne dvě hodiny. Ve Stockholmu bylo krásně. Měla jsem před sebou skoro osm hodin čekání na spoj ze Stockholmu do New Yorku. Prošla jsem obchody, snědla jsem oběd a koukala se na Agenty Shieldu. Poslouchala hudbu. Nakonec to docela dobře uteklo a šla jsem k odletové bráně,kde jsem prošla kontrolou, tak jako i další lidé. Když jsem si sedala ke stolku, který stál přímo u okna naproti letadlu, se kterým jsme měli letět, úplně mě zamrazilo. Říkala jsem si, jak je možné, že takové velké letadlo může vzletět s několika stovkami lidí, batohy, kufry a ještě zásobou vzduchu, paliva a jídla. A když jsem pak ještě viděla jak nakládají asi tři velké palety krabic a pošty, začala jsem se i bát, aby nenaložili moc a my nespadli. :-)


Nastoupili jsme do letadla - tentokrát jsem seděla u okna u ocasní části, tak jsem měla pěkný výhled ven a mohla jsem fotit. Bylo skvělé, že jsme letěli odpoledne a skoro až do New Yorku bylo krásně vidět na zem. Letěli jsme nad Islandem a Grónskem. Krásný výhled na hory, sníh a ledovce. Úplně se mi chtělo vyskočit a jít prozkoumat pevninu.


Let trval skoro osm hodin a já usnula až asi dvě hodinky před tím, než jsme měli přistávat. Sledovala jsem Agenty Shieldu, poslouchala hudbu, dívala se z okna a fotila. Občas jsem na obrazovce před sebou sledovala jak a kde se letadlo právě pohybovalo.


Občas se ozvalo hlášení o turbulencích a pak jsme se začali třást. Nemám to ráda. Po tom co jsem zažila turbulence po dobu 9ti hodin při zpáteční cestě z Vancouveru do Londýna, jsem byla poměrně vystrašená. Zavřela jsem oči a vybavovala si techniky jógového dechu, abych se uklidnila. Pomohlo to.

Když jsem se ke konci letu podívala z okna, byla tam už tma a pomalu jsem začala vidět osvětlené okraje města New York. Byl to krásný pohled. Letěli jsme nad řekou a já už si říkala, že asi budeme přistávat někde na vodě. Světel začalo přibývat a New York se začal ukazovat ve své celé krásné podobě. Klesali jsme postupně, ale i přes to ty občasné rychlé hupance dolů mi nedělaly dobře. Ještě k tomu byl trochu boční vítr, tak to s letadlem házelo. Letěla jsem s nějakým úplně novým letadlem společnosti Norwegian, který i mimo to, že měl zabudovaná světla, která měnila barvu podle toho nálad a toho, kde jsme letěli či kolik bylo hodin, také okna měla tlačítka a dala se nastavit barva skla, aby někoho nerušilo sluneční světlo a paprsky, měl také obrovské dvojité podvozky vzadu. Uklidňovala jsem se, že když se budeme třást ze strany na stranu, bude to OK, máme přece dva velké podvozky na straně.

Bezpečně jsme přistáli, vystoupili a šli na hraniční a imigrační kontrolu. jako první nás ale v příletové hale vítaly plakáty s varováním ohledně viru Zika. Pěkné přivítání.

Celý rozhovor s policejním příslušníkem byl poměrně vtipný a takový .. já nevím .. Na palubě letadla jsem ještě před přistáním musela vyplnit imigrační dotazník o tom, kdo jsem, odkud jedu a kam, na jak dlouho a kde zůstávám v USA. Na lince pro adresu hostelu jsem měla jen přehozené číslo s názvem ulice a policista tomu ne a ne rozumět :D


Úspěšně jsem prošla kontrolou a šla jsem si vyzvednout batoh na pás. Pak už jsem jen vyšla do haly a hledala jsem kamarádku, se kterou jsem se na letišti měla sejít. Přilétala z Finska a čekala tam na mě, jelikož dojela o pár hodin dříve než já. Vyšly jsme před letiště a OMG ...bylo jedenáct večer, ulice plné aut, taxíků a na taxíky z letiště do centra se stála obrovská fronta. Naštěstí to šlo ale docela dobře. Organizátoři taxi služeb volali jednoho po druhém k taxíkům. Byl to organizovaný bordel na kolečkách.

Taxi nás odvezlo do městské části Brooklyn, kde jsme měly s kamarádkou zamluvený hostel. Alespoň jsme si mohly prohlédnou New York v noci, kdy svítí jen světla lamp v ulicích a z oken domů a bytů.
Zapsaly jsme se do hostelu, pracně vynesly naše batohy nahoru, do prvního patra, zabydlely jsme se a už nic jiného jsme ani nestihly. Ještě že jsme měly 2 minut v taxíku na to, abychom probraly vše, co se dělo za uplynulý den, kdy jsme obě dvě byly na cestě do USA. Padly jsme do postele a kolem půl druhé jsme usnuly.

Obě dvě jsem nemohly uvěřit, že jsme opravdu v New Yorku. Těšily jsme se na naše společné dobrodružství.

Pár fotek z cesty...



USA, Niagara Falls Report part 1

28. května 2016 v 17:53 | Sammie
USA, Niagara Falls Report

První část:

Hrozně to uteklo! Vzpomínám si na den, kdy jsem si kupovala pro mě i kamarádky lístky do New Yorského divadla na A Streetcar Named Desire s Gillian Anderson. Byl to květen či červen 2015. Jelikož v Londýně se to hned vyprodalo, rozhodla jsem se koupit lístky hned v den a v hodinu, kdy je uvolnily k prodeji. Bylo 4 hodiny odpoledne, kdy jsem přišla domů z práce, sedla k pc, připojila se na skypu k holkam a otevřela si stránku St. Anne's Warehouse divadla. Vybraly jsme si vip místa, zaplatila jsem příslušný peněžní obnos v dollarech a mohla jsem skákat radostí. Ale když jsem si uvědomila, že nás čeká skoro rok čekání, moje radost trošku opadla. Ale jen trošku. Věděla jsem, že mě čeká plánování celého výletu. Když jsem si říkala, že budu pár dní v New Yorku, nechtělo se mi letět skrz šest časových pásem a přes celý oceán, abych viděla jen město plné mrakodrapů. Přidala jsem si k výletu ještě pár dní u Niagarských vodopádů.

Po celou dobu, co jsem netrpělivě čekala na den svého odjezdu mě psychicky podporavala jak rodina tak i kolegyně v práci. I díky nim jsem se na celý výlet víc a víc těšila.

...


Můj výlet - tedy jestli se tomu dá říkat výlet - začal ve středu 4.5. kdy jsem v půl jedné opustila své město a vydala se směrem Praha s velkou krosnou a malou cestovní kabelkou. Ve vlaku jsem se setkala s jednou paní, kterou jsem hned od prvního pohledu znala z naší lékárny. Sedla si naproti mě a celou cestu jsme povídaly o tom, jak je cestování skvělé. Nemohla ale uvěřit tomu, že jsem takhle schopná se sebrat a sama jet do ciziny. Pro mě to už ale není nic těžkého. V Plzni jsem musela přestoupit na vlak do Prahy, ve kterém jsem si sedla naproti paní, se kterou jsem prodiskutovala snad všechno. Dokázaly jsme se bavit celou cestu. V Praze jsme se ještě jednou sešly v knihkupectví na Hlavním nádraží. Mám slabost na knihy a hledala jsem v sekci s anglickými knihami, jestli neměli Davidovu novou knihu. Po neúspěchu s hledáním jsem vyšla směrem na Václavské náměstí, kde jsem měla předem zamluvený hostel. Ubytovala jsem se a seznámila se tam s holčinou ze Španělska, která ale uměla skvěle Česky. Ptala se kam jedu a tak při vysvětlování plánu mé cesty jsem ji stačila i říct, jak jsem se vlastně původně k této cestě dostala a jak mě může jen jedna jediná osoba (Gillian Anderson) inspirovat k takové cestě. Vše ji přišlo neskutečně skvělé jak od scifi seriálů se člověk dostane až k zámořským cestám. Snědla jsem večeři, kterou mi ještě ráno před tím, než jsem odešla do práce, připravil děda a vyšla jsem do rušných ulic města Pražského. Prošla jsem si Václavák, zašla k Prašné bráně, na Karlův most, Staroměstské náměstí a přilehlé ulice jako např. Pařížská. Čím víc jezdím do Prahy tím víc se mi líbí. Je klidnější než jiná velká světová města a je též i na několika místech romantická a klidná.

Na hostel jsem se vrátila večer, vysprchovala se a kolem půl desáté jsem zalehla. Čekalo mě brzké vstávání.

Nevěděla jsem, jestli se mi vůbec chce spát, ale věděla jsem, že mám před sebou dlouhou cestu, tak jsem se nějakým způsobem přinutila usnout. Před tím jsem ještě zavolala domů, pohovořila s prarodiči, mamkou a pak jsem ještě psala zprávy kolegyním z práce. Byla jsem tak natěšená, že jsem se musela o své pocity podělit.

Pár fotek z Prahy ...



USA, Niagara Falls (3.5. - 17.5.2016) Report

28. května 2016 v 17:20 | Sammie

REPORT

USA, Niagara Falls
4.5. - 17.5.2016


o PART 5
o PART 6
o PART 7




My Journal (25.5.2016)

25. května 2016 v 17:53 | Sammie |  My Journal
Hlásím se do služby,
jak se všichni máte? Počasí se pomalu ale jistě lepší, budeme moci brzy jezdit na výlety, chodit do přírody a koupat se. I když já tomu koupání moc nedám. Spíš plánuji výety na kole. Co plánejete vy na prázdniny? Snažím se dát dohromady fotky z USA, napsala jsem první část reportu, který se tu objeví brzy. Zatím vás potěším mými výtvory k seriálu The Mentalist, který zbožňuji :)




Přeji příjemně prožitou druhou polovinu týdne...

War&Peace - Gillian Anderson

25. května 2016 v 17:47 | Sammie |  X - Obrázky
O víkendu jsem se dostala i k tvorbě artíků, tentokrát jsem se zaměřila na Gillian Anderson v seriálu War&Peace od BBC. Snad se vám má tvorba líbí.



My Journal (22.5.2016)

22. května 2016 v 11:25 | Sammie |  My Journal
Posílám pozdravy z prosluněných plzeňských luhů a lesů, plání a údolí.
Tak jako Sam leží na zemi, tak i já bych ráda lehla na zem a prospala v kuse alespoň dva dny.
Je to pět dní, co jsem se vrátila z USA a stále ještě nejsem ve své časové zóně. Snad se t už brzy opět srovná a já budu opět plná energie. Prozatím se budu snažit odpočívat, psát reporty z cest a akcí (a že mi jich dopsat chybí dost!) a dohánět seriály, které jsem prošvihla, hudbu, kterou jsem ještě nenaposlouchala.

Co bych měla ještě napsat? Vrátím se k výletu do USA. Zkráceně? Bylo to úžasné, už od cesty do New Yorku, pár dní ve městě, dvakrát divadlo s Gillian Anderson v hlavní roli, přejezd vlakem na Niagárské vodopády, kde už jsem byla sama, pár dní strávených jak na USA straně vodopádů, tak i na Kanadské straně, výlet do Buffala, poznala jsem tam v hostelu nové lidi, užila si i legraci. Na to, jak jsem si celý ten výlet užila tak mě ta cesta zpět pměrně vytrestala. Ale musím říct, že i když jsem strávila neskutečný počet hodin na cestě domů, nezkazilo mi to dojem z výletu jako takového. Hlavně že jsem se vrátila celá a plná zážitků na které se nezapomíná. Více se dočtete v reportu, který už mám rozepsaný, jen to dokončit.

Doufám, že se máte dobře, užíváte si krásně kvetoucí jaro. Studenti se těší na prázdniny a my ostatní mám ejen hrůzu z toho, jaké bude léto :D

BLOG
- chtěla bych pozměnit vzhled
- snad se mi v brzké době podaří udělat i nějaké artíky

POVÍDKY
- mám v hlavě pár nápadů na krátké povídky, jak z Mentalisty, tak i Akt X

FOTKY
- chystám se přidat nějaké fotky z cest
- občas se pokouším i o fotky umělecké, takže se na ně můžete těšit

Sammie

Crazy In Love

25. února 2016 v 19:07 | Sammie |  X - Oblíbená videa

Crazy In Love
Mulder&Scully

.

Yoga retreat part 1

19. února 2016 v 21:06 | Sammie

1. část reportu

Yoga retreat pro mě nezačal přímo. V neděli ráno jsem se vlakem vydala do Prahy, kde jsem se měla zúčastnit jedné menší akce. Ráno jsem se přihlásila do hostelu na Václavském náměstí, prošla jsem si Prahu, nakoupila suvenýry a X Files komiksy. Po obědě jsem se vydala metrem a tramvají na smluvené místo, kde se měla zmíněná akce konat.

...

Minulý rok jsem snad nemohla zakončit lépe, než touto akcí. Retreatu předcházela ještě jedna menší akce a té bych se ráda věnovala v této části reportu. Yoga retreat začínal 7.12. 2015 což bylo pondělí. Pořadatel retreatu (kamarád Kuba) mě ale pozval ještě na jednu akci, která se konala v neděli v Praze. Jednalo se o soukromou akci s yoga lektorkou a také herečkou Hudson Leick (mohli jste ji vidět v seriálu Xena, kde stvárnila Callisto, ale také v jiných seriálech či filmech).
Jelikož byl rok 2015 také rokem 20tého výročí od začátku natáčení Xeny, rozhodl se kamarád pro uspořádání takové malé oslavy tohoto seriálu. Měla se ho zúčastnit i zmíněná herečka. Promítaly se dvě epizody kdy Hudson živě komentovala děj, doplňovala děj svými vzpomínkami a dělala si legraci z některých jejích hereckých výkonů. Nezapomněla si ale rýpnout i do ostatních. Sešlo se nás tam kolem dvaceti. Po shlédnutí epizod jsme se jen tak bavili o herectví, józe, cestování a vyptávali jsme se Hudson na věci, které nás zajímali. Moc jsem si celou tu akci užila, všichni zúčastnění byli příjemní, někteří z nich se k nám poté v pondělí přidali na retreatu. Než jsme se rozešli do svých domovů (hostelů, hotelů) dostali jsme možnost se s Hudson vyfotit.

Hudson je zvláštní člověk. Už když vešla do místnosti, vyzařovala z ní energie, celá atmosféra se změnila. Jsem moc ráda, že jsem dostala možnost ji poznat jako herečku Hudson Leick. Na retreatu jsem ji poznala zase ze stránky joga lektorky a musím říct, že mi to přišlo, jakoby to byla docela jiná osobnost.

Co mohu hned takhle na začátku reportu s jistotou říct je to, že jsem moc ráda, že jsem ji poznala a že ji mohu nazývat přítelkyní. Moc mi pomohla. Více se dočtete v další části reportu.



TBC

My Journal (14.2.2016)

14. února 2016 v 19:07 | Sammie |  My Journal
Krásný Valentýn přeji všem zamilovaným, ale i těm, kteří na svoji lásku ještě čekají. Během čekání na dostažení nové epizody X Files jsem se rozhodla napsat krátký journal o tom, co zamýšlím s blogem a jaké změny se tu v následujících dnech objeví. Určitě se pokusím změnit trochu vzhled stránky, přidat pár rubrik a začít dopisovat reporty z akcí, které jsem navštívila přes rok 2015.
Další info v celém článku.



Strach

1. února 2016 v 19:21 | Sammie
Název: Strach
TV Show: StarGate SG1
Postavy: Sam, Jack, Daniel, Teal'c, Hammond
Páry: ---
Časová osa: čtvrtá serie
Délka: krátké
Žánr: humor


Popis děje:
Jack se spozdil na poradu. Ale co bylo důvodem jeho spoždění?


Zoo, Hluboká

1. února 2016 v 18:09 | Sammie |  Fotky

Zoo, Hluboká a okolí


Yoga retreat, Česká republika (6.12. - 13.12.2015)

1. února 2016 v 17:54 | Sammie

Yoga retreat, Česká republika (6.12. - 13.12.2015)

Report

part 1 / part 2 / part 3 / part 4 /


Fotky

.....


Toulouse Game Show, Francie (28.-29. listopad)

1. února 2016 v 17:48 | Sammie

Toulouse Game Show, Francie (28.-29. listopad)


Report

part 1 / part 2


Fotky

....

My Journal (24.12.2015) - Veselé Vánoce

24. prosince 2015 v 16:31 | Sammie |  My Journal



Veselé Vánoce všem,

Snad vaše dny jsou a budou naplněné radostí, veselím, vaše srdce láskou.
Přeji pohodové svátky, pod stromečkem dárečky, které potěší.
Nezapomeňte i na obdaření lidí kolem sebe, je to totiž vyjádření toho,
jak máte velké srdce, ale i krásnou duši.

Ať se vše podaří tak, jak vy si přejete, hodně lásky, zdraví a štěstí.

Maruška (Sammie)

I am At Your Side

24. prosince 2015 v 16:10 | Sammie |  XWP - Oblíbená videa

Xena&Gabrielle - Double Rainbow
by Katy Perry


Mulder&Scully - Hello

24. prosince 2015 v 16:06 | Sammie |  X - Oblíbená videa

Mulder&Scully -Hello
by Adele





Rozšíření sbírky

16. listopadu 2015 v 21:10 | Sammie |  XWP - Pictures
Dnes mě doma po příchodu z práce čekal balíček, vlastně dva.
V jednom byly DVD Xeny, v druhém DVD se seriálem The Code (s Lucy Lawless).



Až shlédnu The Code dám vědět, jaké to bylo.

Další články


Kam dál